čtvrtek 27. listopadu 2014

Z cest 'CECINA - Golfo di Baratti'

Po třech měsících opět CECINA
Každý Ital se mně s údivem ptá – proč zrovna Cecina?
NÁHODOU
SHODOU OKOLNOSTÍ
SPONTÁNNÍM ROZHODNUTÍM
Mám ráda místa neobjevená, neobvyklá místa, nezaplněná turisty – jednoduše jiná. Mám ráda prozkoumávání nepoznaného. Mám ráda setkání s lidmi na cestách a stále mě nepřestává překvapovat, jak otevření lidé na cestách můžete potkat. Mám ráda spontánní rozhodnutí, která vás zavedou třeba zrovna do Ceciny.
Co vlastně v Cecině najdete? Malé turistické centrum – pár hotelů a pláž. Pravda, turistické centrum mě zpočátku odradilo, na druhý pohled je ale opravdu malé  a když se vydáte trochu dál, tak najdete opuštěná a romantická místa na pobřeží moře, dlouhé stezky lesem a po pobřeží.  Dá vám to možnost na chvíli uniknout městu a spojit se s přírodou a sílou moře a borovicových hájů, vykoupat se na osamocených místech a nasát moře.  A najdete tady také Claudia.
Setkali jsme se přes couchsurfing, byla to moje první zkušenost s couchsurfingem a povedla se.  Ráda cestuji tímto způsobem, dává mi to příležitost poznat víc jazyk země a její kulturu, tak trochu víc zblízka. Prostě přijedete, setkáte se s někým a jiným jazykem než italským nepromluvíte. Nejlepší zkušenost a také způsob tréninku: na místě a s místními lidmi.
Z Ceciny je všude blízko, do všech měst, které když projíždíte Toskánskem určitě stojí za vidění: Lucca, Volterra, Pisa. Zažila jsem Cecinu v jejím letním rozkvětu, i v tichu a prázdnotě podzimu. Je to zvláštní pocit, když vejdete do městečka, které v létě žije ruchem a v zimě se najednou vyprázdní. Domy a ulice jsou prázdné a chladné podzimní počasí vás uvítá pořádným deštěm a bouřkou. Na tu prázdnotu a chlad, který se linul z opuštěných letních sídel jsem si musela chvíli zvykat. Ale i to je součást italské společnosti – teplá kamínka vytápějící chladné byty, ranní mlhy se studenou rosu.
Podnikli jsme s Claudiem výlety do všech okolních měst, viděla jsem místa, kam by se člověk jako turista nedostal a diskutovali o všem možném i nemožném … samozřejmě v italštině J
 
Při druhé návštěvě, po třech měsících, byla naše konverzace již zcela plynulá, nezadrhující se na slovíčkách. Pociťovala jsem radost, vnímala jsem, že můžu vyjádřit vše, co chci, už bez vnitřního pocitu neuspokojení jako na začátku, kdy jsem hledala nejen slova, ale i způsoby vyjádření, aby kromě samotných faktů jsem dokázala vyjádřit i to, co se obvykle za slovy skrývá – příběh, filosofie nebo pocity.
 
Poutní místo - polorozpadlá kaplička na cestě měla svou výjimečnou atmosféru
 
 
 
Záliv – s opuštěným útočištěm, skoro až posvátným místem obklopeným kamennou zídkou s malým oltářem. Místo sloužilo jako letní bydlení neznámé ženě, která přes zimu nechávala místo k dispozici kolemjdoucím. Atmosféra toho místa byla kouzelná, dokážu si představit strávit na podobném inspirativním místě pár letních týdnů za zvuků moře a nechat fantazii a spontánnost, intuici na chvíli přirozeně plynout bez tlaku měst.  A italštinu se učit z knížek a textů za zvuků moře J

 

 
 
 
 
 
 

 

úterý 25. listopadu 2014

Souhrn po třech měsících


Tři intenzivní měsíce studia skončily – co teď? Jaké jsou výsledky? Tak jsem se ohlédla, abych udělala souhrn a zhodnotila výsledek a průběh.
Studium jazyka je intenzivní a osobní cestou, jakou může člověk vykonat. Proč? Je to jako byste při studiu transformovali svou mysl,  jdete do  její hloubky a učíte ji myslet jinak.
I pro mě to byla a vlastně stále je, významná osobní cesta, která směřovala za konkrétním cílem, ale na konci jsem zjistila, že cesta k němu pro mě byla zdaleka to nejcennější.  Je dobře mít cíl a k němu směřovat, ale mnohem víc baví cesta poznávání, cesta hry a cesta změny.
Lidé, kteří mluví více jazyky, jsou údajně flexibilnější. Kolikrát jsem si na to během této doby vzpomněla! Některé aktivity, které ráda dělám, jsem musela na chvíli omezit, na druhou stranu, jiné jsem přibrala.  Ale nakonec se to dobře poskládalo. Jak jinakJ

A když už se ponořit do italského kulturního prostředí, tak zcela.  I tady jsem prokazovala flexibilitu, která se možná většině bude zdát vtipná … já totiž neměla pizzu snad více jak 8 let. Pizza, pasta, cappuccino … prostě to patří k neoddělitelné části kultury.
Poznala jsem nové přátele, trochu procestovala Toskánsko, kam se určitě vrátím. Poznávala jsem nadšené vysvětlování postojů a názorů s opravdovým italským zápalem.
Učila jsem se trochu kreativněji pohlížet na svůj život. A to nejen během cest, které vznikaly spontánně, ale i při výuce. Myslet jinak, znamená myslet italsky … nepřekládat z češtiny a nemyslet česky, ale italsky. A teď si sedněte před kus papíru a v italštině popište své zážitky a vnímání.  Tak nejdřív si vyberte zážitek všedního dne a pak ho popište. Už ten první krok může být problém, kolik lidí se dívá na to, co vidí kolem sebe a ještě to umět popsat a navíc v cizím jazyce. To znamená … myslet v cizím jazyce.


A praktický výsledek?
Z praktické nuly, kdy jsem měla určité povědomí o jazyce a občas zachytávala nějaké slovíčko v mluvené řeči a dokázala říct pár úplně základních vět, jsem se po třech měsících dostala na úroveň, kterou jsem si dala za cíl:

·         Jsem schopná bez problémů cestovat v Itálii a bez útěku k angličtině vést konverzaci na různá témata: rozumět a vyjádřit cokoliv mi přijde na mysl, diskutovat, vyprávět příběhy, zážitky.

·         Orientuji se v základní struktuře jazyka, kterou umím používat. Orientuji se i v nadstavbě gramatiky, které rozumím, když ji slyším nebo čtu, v mluvené formě občas dělám chyby, gramatiku tedy potřebuji v sobě víc ukotvit a zautomatizovat, abych ji mohla plynně přenést do mluvené formy.

·         Mám slovní zásobu zhruba 2000 slov, která umím používat, pasivně je moje slovní zásoba mnohem širší. Jsem schopná si s tím vystačit a domluvit se. Jsem schopná vysvětlit chybějící slova za pomocí slovní zásoby, kterou mám k dispozici.

·         Jsem schopná číst knihy v originálním jazyce, i když je třeba si pečlivě vybírat, protože ne každá je psaná pro mě srozumitelným jazykem.

·         Rozumění – občas ještě mívám problém rozumět různým italským přízvukům, nebo když se zrovna nacházím ve větší skupině Italů, kteří mluví jeden přes druhého, polykají slova a koncovky a mluví rychle, tak se občas v toku řeči orientuji trochu hůře.

 

Jak dál? Vrátila bych něco? Dělala bych něco jinak? A mezitím další reportáž z cest ……….. Těšte se tedy příště J

čtvrtek 20. listopadu 2014

Z cest - 'PISA'

Reportáž z cest - Pisa
 
 
 

Na první noc jsem měla zamluvený pokoj v jednom hotelu Bed and Breakfast, který mi doporučil kamarád. Blízko centra – ostatně v Pise je vše blízko centra
 

Hotel jsem našla rychle, ale byl úplně tmavý, nikde nikdo, dveře zamčené, na zazvonění se nikdo neozýval. Telefon jsem si samozřejmě nenapsala. Chvíli jsem hledala v mobilu v emailech – našla – a tak první moje konverzace proběhla po telefonu.  
 
 
Vše šlo dobře – klíč pro mě připravený a schovaný jsem našla, klíč krásně zaplul do zámku, ale … dveře nešly otevřít. Zápasila jsem s tím, z telefonu se na mě linul proud italštiny a já už propadala pocitu, že jsem při prvním pokusu domluvit se italsky propadla – vypadalo to, že dovnitř se nedostanu.  
 
 
A pak něco povolilo – možná moje přílišné soustředění na italštinu a já otočila omylem na druhou stranu a ono to zafungovalo. Zámek se jednoduše zamykal a odemykal na druhou stranu než jsme zvyklí.  
 
 
Neuvěřitelné, jak náš mozek dělá věci automaticky tak, jak je zná a jak nás může vyvést z míry, když něco je trochu jinak. Dveře se otevřely a já vplula dovnitř. První zkouška italštiny tedy nakonec proběhla dobře a mě začal první den – trochu JINAK J
 
 
Uvědomila jsem si, jak důležité je umět se dívat trochu JINAK, nedělat věci automaticky, ale zkoušet jiné cesty. Otočit místo napravo nalevo J

 
 
 
Pisa je studentské město, žije to tam až do ranních hodin. V ulicích jsou hloučky klábosících studentů, sedí na chodnících, fontánách, v barech a jen tak jsou a baví se. A tak jsem se přidala -  s kamarádem jsme šli na koncert do opuštěného kostela. Kostel už neslouží svému původnímu účelu, ale kulturním událostem. Atmosféra kostela při svíčkách byla příjemná. A hudba? Byla to taková malá soutěž několika hudebních skupin – někdo hrál něco do jazzu, někdo víc do argentinského tanga a jedna skupina vystoupila s kytarovým kvartetem.
 
Carlo a Monica a jejich nezapomenutelný klid na zahrádce, s kávou a povídáním
 
 
 
 

úterý 18. listopadu 2014

Po třech měsících

Můj projekt 'Italsky za tři měsíce' dospěl ke svému konci, tedy alespoň formálně. Studium cizího jazyka je stále trvající obohacující proces, který nikde nekončí. Takže sice skončilo intenzivní období, které  pro mě bylo pokusem toho, co všechno lze zvládnout za tři měsíce a nalezení  efektivního způsobu, jak se cizí jazyk naučit za krátkou dobu.
 
Moje cesta však pokračuje dál.
 
Dál se chci věnovat  nejen italštině a prohlubovat znalosti italštiny, ponořit se do knih psaných italsky a vnímat zpěvný tón jazyka a trochu víc ho do sebe nasát, ale také se chci nadále věnovat studiu jazyka obecně, efektivním způsobům a metodám, které usnadní studium jakéhokoliv cizího jazyka.
 
Zůstaňte se mnou tedy i nadále a čerpejte inspiraci a informace a sledujte další vývoj a mou cestu nejen v oblasti italštiny.
 
Čeká vás:
celkový souhrn zkušeností, příjemných i nepříjemných momentů  z celého období tří měsíců
reportáž z cesty do Itálie, kulturní i jazykové informace 
a spousta dalších zajímavých článků a inspirace
 
 
Nahráli jsme pro vás s kamarádem video, abyste sami mohli posoudit změny, které proběhly za tyto tři měsíce.
 
Český překlad:
 
Guido: Ciao, tak jsme tady… dnes je výjimečný den, protože po třech měsících  je projekt ‚Italsky za tři měsíce‘ u konce. Kdy přesně? Včera?  Uplynuly tedy tři měsíce, takže nyní je na řadě volno. Uděláme tedy  malý test, abychom viděli, jaká nastala během těchto tří měsíců změna. Souhlas?
Olga: Souhlas
Guido: Řekni nám tedy, jak … zkus udělat takové shrnutí tvého studia během těchto tří měsíců.
Olga: Byly to pro mě tři intenzivní měsíce, velmi intenzivní, kdy jsem musela udělat hodně změn ve svém životě. Bylo to však pro mě hodně zajímavé. Dnes, po třech měsících, se cítím trochu unavená, protože jsem studovala každý den a dnes mám pocit, že se konečně můžu uvolnit a v tomto momentě můžu pouze zvyšovat to, co jsem se za tyto tři měsíce naučila.
Guido: V těchto třech měsících, co pro tebe byla  nejtěžší věc, kterou jsi v italském jazyce shledala? Teď když máš obecný přehled o jazyce. Co je podle tebe nejtěžší věcí v našem jazyce?
Olga: Myslím si, že je to gramatika. Na začátku se mi nezdála tak těžká, ale když jsem se pomalu dostávala ke konjunktivu a kondicionálu, tak mi bylo jasné, že to je pro mě problémem. Zkoušela jsem najít spojení/ podobnost s angličtinou, ale je to jiné. Toto byl pro mě nejtěžší moment, který mě trochu frustroval, protože jsem chvíli měla pocit, že se to nemůžu naučit.
Guido: Zatímco mně se zdá, že ti to jde mnohem líp oproti našemu počátečnímu rozhovoru, mnohem líp.  Nechtěl jsem na to zavádět pozornost, ale musím říct, že Olga se z hlediska konjunktivu hodně zlepšila. V každém případě je mnoho Italů, kteří právě v konjunktivu dělají chyby, a také myslím, že ho používáš více než mnozí ostatní.
Jaké byly tvoje nástroje, které ti pomohly nejvíce ve zlepšení italštiny. Před tím jsme mluvili offline o filmech, četbě …. Co bys doporučila někomu, kdo se chce také naučit, jít po stejné cestě a kdo chce  během třech měsíců ovládnout náš jazyk?
Olga: Vybrala jsem si jednu knihu, která mě doprovázela po celou dobu tří měsíců. Je to kniha ‚Italština za 24 dní‘. Pomalu jsem tuto knihu pročítala a pracovala s ní. Je to kniha, která zahrnuje nejdůležitější gramatiku. To pro mě tvořilo takový první stupeň a předalo mi to strukturu jazyka. Ale nejdůležitější pro mě byly konverzace s tebou. Myslím, že když se chce někdo naučit nějaký jazyk, mluvení a sledování filmů je nejdůležitější. Také překlady – dělala jsem hodně překladů z italštiny do češtiny a z češtiny do italštiny.
Guido: Chtěl jsem se tě zeptat, je něco, co jsi v těchto třech měsících chtěla dělat a co jsi například nestihla udělat nebo nemohla?
Olga: Ano, myslela jsem si, že jsem nezvládla mluvit tak, jak jsem chtěla. Vlastně jsem chtěla dosáhnout ‚dokonalosti‘. … Ale možná to není ani možné dosáhnout plné dokonalosti. Také si myslím, že jsem měla víc číst a víc sledovat filmy. Ale během těchto tří měsíců jsem byla trochu rušena tím, že jsem viděla, že jsem zatím nedosáhla roviny, kterou jsem chtěla. V těchto momentech jsem pak zkoušela studovat gramatiku a gramatické knihy a to mi vlastně tolik nepomáhalo.
Guido: Bohužel to není jednoduché. Nicméně za tři měsíce jsi podle mě udělala velký pokrok. Myslím, že dokonalost by neměla být cílem. Naopak dokonalostí se riskuje vytvoření frustrace, když vidíme, že nedosahujeme své cíle. Myslím, že ty jsi dosáhla svého cíle – rozumět v zásadě jakýmkoliv rozhovorům a zároveň také být schopna vyjádřit jakoukoliv myšlenku, kterou chceš vyjádřit.
Jaké další projekty máš v oblasti jazyků do budoucnosti? Myslíš, že se budeš nadále věnovat italštině nebo  chceš začít s dalšími jazyky?
Olga: Chtěla bych si osvojit také další jazyky, ale ne v tomhle momentě. Protože … jedním z důvodů je, že bych se chtěla věnovat trochu více italštině. Teď jsem opravdu šťastná, že dokážu číst knihy v italštině. Ne knihy ve zjednodušené formě, ale normální knihy v italštině. Chtěla bych s italštinou strávit více času, protože vnímám, že jsem získala pro tento jazyk cit a chtěla bych s tímto jazykem ještě chvíli být.
Guido: Dnes jsme strávili velkou část dne spolu. Viděli jsme film v italštině, hodně jsme mluvili, dnešní odpoledne bylo opravdu plné událostí. Jestli se nepletu, tak jsi říkala, že za pár dní odjíždíš do Itálie. Takže budeš týden v Toskánsku, kde budeš mluvit pouze italsky. Jaká očekávání týkající se zlepšení italštině od této cesty máš?
Olga: Vlastně je to pro mě takový test, protože také na začátku projektu jsem byla v Itálii. A dnes, příští týden, chci vyzkoušet, jestli je nějaké zlepšení, jestli zvládnu komunikovat s lidmi uvolněně a také zda budu schopná vyjádřit vše.
Guido: Věřím tomu, že ano. Důležité je nestydět se a nebát se chybovat.
Myslím, že jsme tímto dali víceméně dobrý přehled o tom, zda v těchto třech měsících došlo ke zlepšení. První rozhovor jsme dělali po měsíci, pamatuji si dobře?
Takže v těchto dvou měsících vidím mnoho pokroku, především v používání sloves. Skvělá práce.
 
Přepis v italštině: Italové prominou chyby :-) Důležité je nebát se dělat chyby :-)
Ciao, eccoci qua, diciamo prima che oggi é un giorno particolare perché dopo tre mesi il progetto si è concluso, dicevi, quando? Ieri? Sono passati tre mesi quindi, adesso si permette una vacanza, adesso facciamo un piccolo test, come sono state le cose in questi tre mesi. D´accordo?

O: D´accordo

G.: Allora, racconta un po´ - come … fai, cerca di fare un riassunto di questi tre mesi di studio

O: Sono state tre mesi intensivi per me, molto intensivi. Quando dovevo cambiare molte cose nella mia vita. Ma era molto interessante per me. Oggi, dopo tre mesi, mi sento un po´stanca, perché ho studiato ogni giorno e oggi ho sentito che posso rilassarmi finalmente e in questo momento posso soltanto aumentare quello che ho imparato in questi tre mesi.

G.: In questi tre mesi, quale é stata la cosa piú difficile che hai visto nella lingua italiana. Adesso hai una overview generale nella lingua. Quale é la cosa secondo te piu difficile nella nostra lingua?

O.: Penso che sia la grammatica. All´inizio non mi sembrava difficile ma lentamente quando sto arrivando al congiuntivo e condizionale, mi era chiaro che questo é il problema per me. Perché ho provato di trovare un collegamento con l´Inglese ma é un po´differente. Questo era il piu difficile momento per me che mi ha fatto un po' frustrata perché ho avuto un sentimento che non posso impararlo.

G.: Invece mi sembra che va molto meglio della prima volta dalla nostra intervista, molto meglio.
Anché refletti che magari adesso non ho fatto caso ma devo dire che Olga dal punto di visto del congiuntivo é migliorata tantissimo, ci sono comunque tanti Italiani che sbagliano il congiuntivo e io credo che già lo usi meglio di tanti altri.

G.: Quali sono stati gli strumenti che ti hanno aiutato di piú per migliorare l´italiano,prima parlavamo off line di film, di letture …. Cosa anche consiglieresti quindi a una persona che vuole fare, vuole seguire lo stesso cammino e che in tre mesi cerchi di padroneggiare la nostra lingua.

O.: Ho scelto un libro che mi ha accompagnato durante questi tre mesi. É un libro di „L´Italiano in 24 giorni“. Io ho lentamente letto questo libro e ho lavorato con questo libro che include la grammatica importante. Questo ha fatto il primo livello per me , mi ha dato la struttura della lingua. Ma Il piú importante erano le conversazione con te. Penso che quando qualcuno vuole imparare una lingua, parlare e guardare film é piú importante. Anche traduzioni – ho fatto molte traduzioni dall´Italiano al Ceco e dal Ceco all´Italiano.

Q.: Volevo chiedere, c´é qualcosa in questi tre mesi che avresti voluto fare, e che per esempio non sei riuscita a fare o che non hai potuto fare.

O.: Si, ho pensato che non sono riuscita a parlare in modo che volevo. Volevo riuscire perfezione … Probabilmente non é possibile riuscire perfezione completamente. Ma penso che avrei fatto piú leggere e anche guardare i film. Ma durante questi tre mesi sono stata piú disturbata per vedere che non riusciró il livello quale voglio. In questi momenti ho provato di studiare grammatica e libri con grammatica e questo non mi ha aiutato molto.

Q.: Purtroppo non é semplice, comunque in tre mesi hai fatto secondo me grandi progressi. La perfezione comunque io credo che non dovrebbe mai essere un obiettivo, la perfezione … anzi, la perfezione rischia di crearti frustrazione quando non raggiungi gli obiettivi. Invece io penso che l' obiettivo che hai raggiunto é di capire essenzialmente qualsiasi discorso e nello stesso tempo riuscire a esprimere qualsiasi idea che tu vuoi esprimere.

Che altri progetti hai come lingue, nel futuro. Pensi di continuare comunque a dedicarti alla lingua Italiana o vuoi anche apprendere altre lingue?

O.: Voglio apprendere anche altre lingue ma non in questo momento. Perché … il primo motivo é che voglio dedicarmi all' Italiano piú molto e in questo momento sono tanto felice che sono riuscita a leggere libri in Italiano. Non questi libri che sono scritti semplicemente ma un libro normale in Italiano. Voglio trascorrere molto tempo con la lingua perché in questo momento sento che ho un sentito per la lingua e voglio restare con la lingua.

G.: Oggi abbiamo passato buona parte della giornata insieme, abbiamo visto un film in lingua italiana, abbiamo parlato molto, oggi è stata una giornata veramente impegnativa. Se non sbaglio dicevi a dunque che partirá per Italia tra pochi giorni. Qundi rimarrai una settimana in Toscana dove parlano dovunque solo Italiano. Che aspettative hai per questo viaggio, per quello che riguarda il tuo miglioramento della lingua?

O.: Attualmente per me é come un testo, perché sono stata in Italia all´inizio del progetto. E oggi, la settimana prossima, voglio provare se c´é un miglioramento, se riusciró a comunicare con la gente in modo rilassato e se riusciró ad esprimere tutto.

G.: Sicuramente si. Importante é non farsi prendere dalla timidezza, dalla paura di sbagliare.
Allora, io penso che con questo abbiamo dato piú o meno una buona idea dei miglioramenti che ci sono stati in questi tre mesi.La prima intervista l'abbiamo fatta dopo un mese, ricordo bene?
Qundi in questi ultimi due mesi molti progressi, soprattutto sull'uso dei verbi; molto brava Olga.

Un applauso.


 

pondělí 10. listopadu 2014

Tip jak se učit s pohádkou

 
Tip pro ty, kteří mají rádi pohádky a rádi se učí pohádkovou formou - pohádky v nejrůznějších jazycích:
 
 
 
Další příspěvky se chystají na konec tohoto týdne. Můžete se těšit na další tipy, zprávy z cest, videa a jiné zajímavosti.

úterý 4. listopadu 2014

1.11.2014 Oslava s Guidem a Radkou


Ukončení tří měsíční periody jsme oslavili s Guidem a jeho manželkou Radkou. Guido mi po celou dobu pomáhal dobrou radou a taky pravidelnými konverzacemi  po skypu, které pro mě byly nejdůležitějším stavebním kamenem a nejzábavnějším článkem J

Guido je Ital a žije v Praze se svou manželkou Radkou. Věnuje se intenzivně bojovému umění Wing Chun, který  se učí od svého mistra v Itálii. Já jsem se během našich konverzací dozvěděla o umění wing chun tolik zajímavých informací. V italštině samozřejmě J Guido dokázal se zápalem vyprávět dlouhé hodiny o praktikování a filosofii Wing Chun a  o tom, co má na tomto umění tolik rád a také  o tom, co skrze Wing Chun předává svým studentům.

Guido má pravidelné hodiny i tady v Praze. Hodiny jsou vedené v angličtině. Takže kdybyste chtěli spojit příjemné s užitečným a učit se anglicky a přitom praktikovat wing chun, pak  Guido je ten pravý J

Více o Guidovi najdete na jeho blogu:


Oslavu jsme začali malým cvičením wing chunu na zahrádce  při zapadajícím slunci.
 
 
 
 
 
 
Našemu ‚italskému večeru‘ nechybělo nic J
Radka uvařila výborné italské celozrnné špagety se slávkami.
 
 
Já jsem italský program trochu narušila dezertem, který jsem nazvala cheesecake, ale pravý cheesecake to v žádném případě nebyl J Bez cukru, bez vajíček, bez mléka J
 
Poslouchali jsme italskou hudbu a podívali se na film v italštině.  
Mimochodem, poslech hudby s textem je dobrý způsob, jak se učit jazyk.
Ranní pohoda u snídaně J
 
CO VÁS ČEKÁ DÁLE NA STRÁNKÁCH BLOGU:
·         Samozřejmě jsme nezapomněli natočit video, abychom zachytili můj postup na závěr tříměsíční periody. Ukázka vás čeká v následujících týdnech J
·          Radčin recept na výborné špagety se slávkami
·         Celkové shrnutí celého procesu, co mi tříměsíční proces přinesl na různých úrovních života, jaké byly těžkosti a překážky, ale také radosti
·         Zhodnocení, zda jsem dorazila tam, kam jsem si předsevzala
·         Reportáž z výletu do Itálie, který bude takovou ‚malou zkouškou‘ v realitě J
·         A v neposlední řadě další tipy, jak nejlépe se učit cizí jazyk

 
 

Tři měsíce mám za sebou


Uplynulo to neuvěřitelně rychle. 1.listopadu jsem se ráno probudila do slunečného dne a cítila jsem úlevu. Tříměsíční perioda, kterou jsem si nastavila, skončila a tak jsem si celý den užívala bez myšlenky na to, že dneska mě ještě čeká studium.

Zavrtala jsem se do čtení knížky v italštině, kterou jsem začala číst před týdnem. A usmála jsem se, vždyť to je stádium, do kterého jsem se chtěla dostat: schopnost domluvit se a číst literaturu a články  a jakékoliv jiné materiály, které mě zajímají. Takže skončením tříměsíční lhůty moje studium nekončí, ale začíná J Bezpochyby moje úroveň není dokonalá a vím přesně, kde mám mezery.  Vnímám, že jsem vkročila do dalšího stádia, kdy jsem začala vnímat tok jazyka a jeho zpěvnost velmi blízce a těším se na tuto fázi hlubšího poznávání jazyka, jeho melodie, jeho barevnosti a rozmanitosti.

Na jednu stranu jsem cítila úlevu, na druhou stranu mi bylo i trochu smutno. Vlastně se mi ta cesta líbila. Byla  intenzivní a plná zajímavých a hezkých momentů.  Dokonce mi bylo i trochu líto, že už nebudu pociťovat  ten vnitřní tlak, vnitřní motivaci, která mě poháněla a občas taky pěkně štvala svou každodenní rutinou. Ale nakonec se mi italština za tu dobu začala hodně líbit a její přítomnost mě v mém každodenním rytmu bavila.

Výsledek tedy pro mě je: JE MOŽNÉ SE JAZYK NAUČIT ZA TŘI MĚSÍCE.

Znamená to domluvit se o všem, co je potřeba, vést konverzaci plynulou bez dlouhého váhání a škobrtání.  Ale já mám na jazycích ráda tu následující fázi, která předčí schopnost komunikovat cokoliv, co člověka napadne a přidá k tomu ještě hlubší pochopení jazyka, jeho struktury, jeho hloubky, kudrlinky a výjimečnost.