Každý Ital se mně s údivem ptá – proč zrovna Cecina?
NÁHODOU
SHODOU OKOLNOSTÍ
SPONTÁNNÍM ROZHODNUTÍM
Mám ráda místa neobjevená, neobvyklá místa, nezaplněná
turisty – jednoduše jiná. Mám ráda prozkoumávání nepoznaného. Mám ráda setkání s lidmi
na cestách a stále mě nepřestává překvapovat, jak otevření lidé na cestách můžete
potkat. Mám ráda spontánní rozhodnutí, která vás zavedou třeba zrovna do
Ceciny.
Co vlastně v Cecině najdete? Malé turistické centrum –
pár hotelů a pláž. Pravda, turistické centrum mě zpočátku odradilo, na druhý
pohled je ale opravdu malé a když se
vydáte trochu dál, tak najdete opuštěná a romantická místa na pobřeží moře,
dlouhé stezky lesem a po pobřeží. Dá vám
to možnost na chvíli uniknout městu a spojit se s přírodou a sílou moře a
borovicových hájů, vykoupat se na osamocených místech a nasát moře. A najdete tady také Claudia.
Setkali jsme se přes couchsurfing, byla to moje první
zkušenost s couchsurfingem a povedla se.Ráda cestuji tímto způsobem, dává mi to příležitost poznat víc jazyk
země a její kulturu, tak trochu víc zblízka. Prostě přijedete, setkáte se
s někým a jiným jazykem než italským nepromluvíte. Nejlepší zkušenost a
také způsob tréninku: na místě a s místními lidmi.
Z Ceciny je všude blízko, do všech měst, které když
projíždíte Toskánskem určitě stojí za vidění: Lucca, Volterra, Pisa. Zažila
jsem Cecinu v jejím letním rozkvětu, i v tichu a prázdnotě podzimu. Je
to zvláštní pocit, když vejdete do městečka, které v létě žije ruchem a
v zimě se najednou vyprázdní. Domy a ulice jsou prázdné a chladné podzimní
počasí vás uvítá pořádným deštěm a bouřkou. Na tu prázdnotu a chlad, který se
linul z opuštěných letních sídel jsem si musela chvíli zvykat. Ale i to je
součást italské společnosti – teplá kamínka vytápějící chladné byty, ranní mlhy
se studenou rosu.
Podnikli jsme s Claudiem výlety do všech okolních měst,
viděla jsem místa, kam by se člověk jako turista nedostal a diskutovali o všem
možném i nemožném … samozřejmě v italštině J
Při druhé návštěvě, po třech měsících, byla naše konverzace
již zcela plynulá, nezadrhující se na slovíčkách. Pociťovala jsem radost,
vnímala jsem, že můžu vyjádřit vše, co chci, už bez vnitřního pocitu
neuspokojení jako na začátku, kdy jsem hledala nejen slova, ale i způsoby
vyjádření, aby kromě samotných faktů jsem dokázala vyjádřit i to, co se obvykle
za slovy skrývá – příběh, filosofie nebo pocity.
Poutní místo - polorozpadlá kaplička na cestě měla svou výjimečnou atmosféru
Záliv –
s opuštěným útočištěm, skoro až posvátným místem obklopeným kamennou
zídkou s malým oltářem. Místo sloužilo jako letní bydlení neznámé ženě,
která přes zimu nechávala místo k dispozici kolemjdoucím. Atmosféra toho
místa byla kouzelná, dokážu si představit strávit na podobném inspirativním
místě pár letních týdnů za zvuků moře a nechat fantazii a spontánnost, intuici
na chvíli přirozeně plynout bez tlaku měst. A italštinu se učit z knížek a textů za
zvuků moře J
Tři intenzivní měsíce studia skončily – co teď? Jaké jsou
výsledky? Tak jsem se ohlédla, abych udělala souhrn a zhodnotila výsledek a
průběh.
Studium jazyka je
intenzivní a osobní cestou, jakou může člověk vykonat. Proč? Je to jako byste
při studiu transformovali svou mysl, jdete
do její hloubky a učíte ji myslet jinak.
I pro mě to byla a vlastně stále je, významná osobní cesta,
která směřovala za konkrétním cílem, ale na konci jsem zjistila, že cesta k
němu pro mě byla zdaleka to nejcennější. Je dobře mít cíl a k němu směřovat, ale mnohem
víc baví cesta poznávání, cesta hry a cesta změny.
Lidé, kteří mluví
více jazyky, jsou údajně flexibilnější. Kolikrát jsem si na to během této
doby vzpomněla! Některé aktivity, které ráda dělám, jsem musela na chvíli
omezit, na druhou stranu, jiné jsem přibrala. Ale nakonec se to dobře poskládalo. Jak jinakJ
A když už se ponořit do italského kulturního prostředí, tak
zcela. I tady jsem prokazovala
flexibilitu, která se možná většině bude zdát vtipná … já totiž neměla pizzu
snad více jak 8 let. Pizza, pasta, cappuccino … prostě to patří k neoddělitelné
části kultury.
Poznala jsem nové přátele, trochu procestovala Toskánsko,
kam se určitě vrátím. Poznávala jsem nadšené vysvětlování postojů a názorů
s opravdovým italským zápalem.
Učila jsem se trochu kreativněji pohlížet na svůj život. A
to nejen během cest, které vznikaly spontánně, ale i při výuce. Myslet jinak, znamená myslet italsky …
nepřekládat z češtiny a nemyslet česky, ale italsky. A teď si sedněte
před kus papíru a v italštině popište své zážitky a vnímání. Tak nejdřív si vyberte zážitek všedního dne a
pak ho popište. Už ten první krok může být problém, kolik lidí se dívá na to,
co vidí kolem sebe a ještě to umět popsat a navíc v cizím jazyce. To znamená
… myslet v cizím jazyce.
A praktický výsledek?
Z praktické nuly, kdy jsem měla určité povědomí o
jazyce a občas zachytávala nějaké slovíčko v mluvené řeči a dokázala říct
pár úplně základních vět, jsem se po třech měsících dostala na úroveň, kterou
jsem si dala za cíl:
·Jsem schopná bez problémů cestovat v Itálii a
bez útěku k angličtině vést konverzaci na různá témata: rozumět a vyjádřit
cokoliv mi přijde na mysl, diskutovat, vyprávět příběhy, zážitky.
·Orientuji se v základní struktuře jazyka,
kterou umím používat. Orientuji se i v nadstavbě gramatiky, které rozumím,
když ji slyším nebo čtu, v mluvené formě občas dělám chyby, gramatiku tedy
potřebuji v sobě víc ukotvit a zautomatizovat, abych ji mohla plynně
přenést do mluvené formy.
·Mám slovní zásobu zhruba 2000 slov, která umím
používat, pasivně je moje slovní zásoba mnohem širší. Jsem schopná si
s tím vystačit a domluvit se. Jsem schopná vysvětlit chybějící slova za
pomocí slovní zásoby, kterou mám k dispozici.
·Jsem schopná číst knihy v originálním
jazyce, i když je třeba si pečlivě vybírat, protože ne každá je psaná pro mě
srozumitelným jazykem.
·Rozumění – občas ještě mívám problém rozumět
různým italským přízvukům, nebo když se zrovna nacházím ve větší skupině Italů,
kteří mluví jeden přes druhého, polykají slova a koncovky a mluví rychle, tak
se občas v toku řeči orientuji trochu hůře.
Jak dál? Vrátila bych něco? Dělala bych něco jinak? A mezitím další reportáž z cest ……….. Těšte
se tedy příště J
Na první noc jsem měla zamluvený pokoj v jednom hotelu
Bed and Breakfast, který mi doporučil kamarád. Blízko centra – ostatně
v Pise je vše blízko centra
Hotel jsem našla rychle, ale byl úplně tmavý, nikde nikdo,
dveře zamčené, na zazvonění se nikdo neozýval. Telefon jsem si samozřejmě nenapsala.
Chvíli jsem hledala v mobilu v emailech – našla – a tak první moje
konverzace proběhla po telefonu.
Vše šlo dobře – klíč pro mě připravený a schovaný jsem
našla, klíč krásně zaplul do zámku, ale … dveře nešly otevřít. Zápasila jsem
s tím, z telefonu se na mě linul proud italštiny a já už propadala
pocitu, že jsem při prvním pokusu domluvit se italsky propadla – vypadalo to,
že dovnitř se nedostanu.
A pak něco povolilo – možná moje přílišné soustředění na
italštinu a já otočila omylem na druhou stranu a ono to zafungovalo. Zámek se
jednoduše zamykal a odemykal na druhou stranu než jsme zvyklí.
Neuvěřitelné, jak náš mozek dělá věci automaticky tak, jak
je zná a jak nás může vyvést z míry, když něco je trochu jinak. Dveře se
otevřely a já vplula dovnitř. První zkouška italštiny tedy nakonec proběhla
dobře a mě začal první den – trochu JINAK J
Uvědomila jsem si,
jak důležité je umět se dívat trochu JINAK, nedělat věci automaticky, ale
zkoušet jiné cesty. Otočit místo napravo nalevo J
Pisa je studentské město, žije to tam až do ranních hodin. V ulicích
jsou hloučky klábosících studentů, sedí na chodnících, fontánách, v barech
a jen tak jsou a baví se. A tak jsem se přidala - s kamarádem jsme šli na koncert do
opuštěného kostela. Kostel už neslouží svému původnímu účelu, ale kulturním
událostem. Atmosféra kostela při svíčkách byla příjemná. A hudba? Byla to
taková malá soutěž několika hudebních skupin – někdo hrál něco do jazzu, někdo
víc do argentinského tanga a jedna skupina vystoupila s kytarovým
kvartetem.
Carlo a Monica a jejich nezapomenutelný klid na zahrádce, s kávou a povídáním
Můj projekt 'Italsky za tři měsíce' dospěl ke svému konci, tedy alespoň formálně. Studium cizího jazyka je stále trvající obohacující proces, který nikde nekončí. Takže sice skončilo intenzivní období, které pro mě bylo pokusem toho, co všechno lze zvládnout za tři měsíce a nalezení efektivního způsobu, jak se cizí jazyk naučit za krátkou dobu.
Moje cesta však pokračuje dál.
Dál se chci věnovat nejen italštině a prohlubovat znalosti italštiny, ponořit se do knih psaných italsky a vnímat zpěvný tón jazyka a trochu víc ho do sebe nasát, ale také se chci nadále věnovat studiu jazyka obecně, efektivním způsobům a metodám, které usnadní studium jakéhokoliv cizího jazyka.
Zůstaňte se mnou tedy i nadále a čerpejte inspiraci a informace a sledujte další vývoj a mou cestu nejen v oblasti italštiny.
Čeká vás:
celkový souhrn zkušeností, příjemných i nepříjemných momentů z celého období tří měsíců
reportáž z cesty do Itálie, kulturní i jazykové informace
a spousta dalších zajímavých článků a inspirace
Nahráli jsme pro vás s kamarádem video, abyste sami mohli posoudit změny, které proběhly za tyto tři měsíce.
Český překlad:
Guido: Ciao, tak jsme tady… dnes je výjimečný den, protože
po třech měsícíchje projekt ‚Italsky za
tři měsíce‘ u konce. Kdy přesně? Včera?Uplynuly
tedy tři měsíce, takže nyní je na řadě volno. Uděláme tedy malý test, abychom viděli, jaká nastala během
těchto tří měsíců změna. Souhlas?
Olga: Souhlas
Guido: Řekni nám tedy, jak … zkus udělat takové shrnutí
tvého studia během těchto tří měsíců.
Olga: Byly to pro mě tři intenzivní měsíce, velmi
intenzivní, kdy jsem musela udělat hodně změn ve svém životě. Bylo to však pro
mě hodně zajímavé. Dnes, po třech měsících, se cítím trochu unavená, protože
jsem studovala každý den a dnes mám pocit, že se konečně můžu uvolnit a
v tomto momentě můžu pouze zvyšovat to, co jsem se za tyto tři měsíce
naučila.
Guido: V těchto třech měsících, co pro tebe byla nejtěžší věc, kterou jsi v italském
jazyce shledala? Teď když máš obecný přehled o jazyce. Co je podle tebe
nejtěžší věcí v našem jazyce?
Olga: Myslím si, že je to gramatika. Na začátku se mi
nezdála tak těžká, ale když jsem se pomalu dostávala ke konjunktivu a
kondicionálu, tak mi bylo jasné, že to je pro mě problémem. Zkoušela jsem najít
spojení/ podobnost s angličtinou, ale je to jiné. Toto byl pro mě nejtěžší
moment, který mě trochu frustroval, protože jsem chvíli měla pocit, že se to
nemůžu naučit.
Guido: Zatímco mně se zdá, že ti to jde mnohem líp oproti
našemu počátečnímu rozhovoru, mnohem líp.Nechtěl jsem na to zavádět pozornost, ale musím říct, že Olga se
z hlediska konjunktivu hodně zlepšila. V každém případě je mnoho
Italů, kteří právě v konjunktivu dělají chyby, a také myslím, že ho
používáš více než mnozí ostatní.
Jaké byly tvoje nástroje, které ti pomohly nejvíce ve
zlepšení italštiny. Před tím jsme mluvili offline o filmech, četbě …. Co bys
doporučila někomu, kdo se chce také naučit, jít po stejné cestě a kdo chceběhem třech měsíců ovládnout náš jazyk?
Olga: Vybrala jsem si jednu knihu, která mě doprovázela po
celou dobu tří měsíců. Je to kniha ‚Italština za 24 dní‘. Pomalu jsem tuto
knihu pročítala a pracovala s ní. Je to kniha, která zahrnuje
nejdůležitější gramatiku. To pro mě tvořilo takový první stupeň a předalo mi to
strukturu jazyka. Ale nejdůležitější pro mě byly konverzace s tebou.
Myslím, že když se chce někdo naučit nějaký jazyk, mluvení a sledování filmů je
nejdůležitější. Také překlady – dělala jsem hodně překladů z italštiny do
češtiny a z češtiny do italštiny.
Guido: Chtěl jsem se tě zeptat, je něco, co jsi
v těchto třech měsících chtěla dělat a co jsi například nestihla udělat
nebo nemohla?
Olga: Ano, myslela jsem si, že jsem nezvládla mluvit tak,
jak jsem chtěla. Vlastně jsem chtěla dosáhnout ‚dokonalosti‘. … Ale možná to
není ani možné dosáhnout plné dokonalosti. Také si myslím, že jsem měla víc
číst a víc sledovat filmy. Ale během těchto tří měsíců jsem byla trochu rušena
tím, že jsem viděla, že jsem zatím nedosáhla roviny, kterou jsem chtěla.
V těchto momentech jsem pak zkoušela studovat gramatiku a gramatické knihy
a to mi vlastně tolik nepomáhalo.
Guido: Bohužel to není jednoduché. Nicméně za tři měsíce jsi
podle mě udělala velký pokrok. Myslím, že dokonalost by neměla být cílem.
Naopak dokonalostí se riskuje vytvoření frustrace, když vidíme, že nedosahujeme
své cíle. Myslím, že ty jsi dosáhla svého cíle – rozumět v zásadě
jakýmkoliv rozhovorům a zároveň také být schopna vyjádřit jakoukoliv myšlenku,
kterou chceš vyjádřit.
Jaké další projekty máš v oblasti jazyků do budoucnosti?
Myslíš, že se budeš nadále věnovat italštině nebo chceš začít s dalšími jazyky?
Olga: Chtěla bych si osvojit také další jazyky, ale ne
v tomhle momentě. Protože … jedním z důvodů je, že bych se chtěla
věnovat trochu více italštině. Teď jsem opravdu šťastná, že dokážu číst knihy
v italštině. Ne knihy ve zjednodušené formě, ale normální knihy
v italštině. Chtěla bych s italštinou strávit více času, protože
vnímám, že jsem získala pro tento jazyk cit a chtěla bych s tímto jazykem
ještě chvíli být.
Guido: Dnes jsme strávili velkou část dne spolu. Viděli jsme
film v italštině, hodně jsme mluvili, dnešní odpoledne bylo opravdu plné
událostí. Jestli se nepletu, tak jsi říkala, že za pár dní odjíždíš do Itálie.
Takže budeš týden v Toskánsku, kde budeš mluvit pouze italsky. Jaká
očekávání týkající se zlepšení italštině od této cesty máš?
Olga: Vlastně je to pro mě takový test, protože také na
začátku projektu jsem byla v Itálii. A dnes, příští týden, chci vyzkoušet,
jestli je nějaké zlepšení, jestli zvládnu komunikovat s lidmi uvolněně a
také zda budu schopná vyjádřit vše.
Guido: Věřím tomu, že ano. Důležité je nestydět se a nebát
se chybovat.
Myslím, že jsme tímto dali víceméně dobrý přehled o tom, zda
v těchto třech měsících došlo ke zlepšení. První rozhovor jsme dělali po
měsíci, pamatuji si dobře?
Takže v těchto dvou měsících vidím mnoho pokroku,
především v používání sloves. Skvělá práce.
Přepis v italštině: Italové prominou chyby :-) Důležité je nebát se dělat chyby :-)
Ciao, eccoci qua, diciamo prima che oggi é un giorno particolare perché dopo tre mesi il progetto si è concluso, dicevi, quando? Ieri? Sono passati tre mesi quindi, adesso si permette una vacanza, adesso facciamo un piccolo test, come sono state le cose in questi tre mesi. D´accordo?
O: D´accordo
G.: Allora, racconta un po´ - come … fai, cerca di fare un riassunto di questi tre mesi di studio
O: Sono state tre mesi intensivi per me, molto intensivi. Quando dovevo cambiare molte cose nella mia vita. Ma era molto interessante per me. Oggi, dopo tre mesi, mi sento un po´stanca, perché ho studiato ogni giorno e oggi ho sentito che posso rilassarmi finalmente e in questo momento posso soltanto aumentare quello che ho imparato in questi tre mesi.
G.: In questi tre mesi, quale é stata la cosa piú difficile che hai visto nella lingua italiana. Adesso hai una overview generale nella lingua. Quale é la cosa secondo te piu difficile nella nostra lingua?
O.: Penso che sia la grammatica. All´inizio non mi sembrava difficile ma lentamente quando sto arrivando al congiuntivo e condizionale, mi era chiaro che questo é il problema per me. Perché ho provato di trovare un collegamento con l´Inglese ma é un po´differente. Questo era il piu difficile momento per me che mi ha fatto un po' frustrata perché ho avuto un sentimento che non posso impararlo.
G.: Invece mi sembra che va molto meglio della prima volta dalla nostra intervista, molto meglio. Anché refletti che magari adesso non ho fatto caso ma devo dire che Olga dal punto di visto del congiuntivo é migliorata tantissimo, ci sono comunque tanti Italiani che sbagliano il congiuntivo e io credo che già lo usi meglio di tanti altri.
G.: Quali sono stati gli strumenti che ti hanno aiutato di piú per migliorare l´italiano,prima parlavamo off line di film, di letture …. Cosa anche consiglieresti quindi a una persona che vuole fare, vuole seguire lo stesso cammino e che in tre mesi cerchi di padroneggiare la nostra lingua.
O.: Ho scelto un libro che mi ha accompagnato durante questi tre mesi. É un libro di „L´Italiano in 24 giorni“. Io ho lentamente letto questo libro e ho lavorato con questo libro che include la grammatica importante. Questo ha fatto il primo livello per me , mi ha dato la struttura della lingua. Ma Il piú importante erano le conversazione con te. Penso che quando qualcuno vuole imparare una lingua, parlare e guardare film é piú importante. Anche traduzioni – ho fatto molte traduzioni dall´Italiano al Ceco e dal Ceco all´Italiano.
Q.: Volevo chiedere, c´é qualcosa in questi tre mesi che avresti voluto fare, e che per esempio non sei riuscita a fare o che non hai potuto fare.
O.: Si, ho pensato che non sono riuscita a parlare in modo che volevo. Volevo riuscire perfezione … Probabilmente non é possibile riuscire perfezione completamente. Ma penso che avrei fatto piú leggere e anche guardare i film. Ma durante questi tre mesi sono stata piú disturbata per vedere che non riusciró il livello quale voglio. In questi momenti ho provato di studiare grammatica e libri con grammatica e questo non mi ha aiutato molto.
Q.: Purtroppo non é semplice, comunque in tre mesi hai fatto secondo me grandi progressi. La perfezione comunque io credo che non dovrebbe mai essere un obiettivo, la perfezione … anzi, la perfezione rischia di crearti frustrazione quando non raggiungi gli obiettivi. Invece io penso che l' obiettivo che hai raggiunto é di capire essenzialmente qualsiasi discorso e nello stesso tempo riuscire a esprimere qualsiasi idea che tu vuoi esprimere.
Che altri progetti hai come lingue, nel futuro. Pensi di continuare comunque a dedicarti alla lingua Italiana o vuoi anche apprendere altre lingue?
O.: Voglio apprendere anche altre lingue ma non in questo momento. Perché … il primo motivo é che voglio dedicarmi all' Italiano piú molto e in questo momento sono tanto felice che sono riuscita a leggere libri in Italiano. Non questi libri che sono scritti semplicemente ma un libro normale in Italiano. Voglio trascorrere molto tempo con la lingua perché in questo momento sento che ho un sentito per la lingua e voglio restare con la lingua.
G.: Oggi abbiamo passato buona parte della giornata insieme, abbiamo visto un film in lingua italiana, abbiamo parlato molto, oggi è stata una giornata veramente impegnativa. Se non sbaglio dicevi a dunque che partirá per Italia tra pochi giorni. Qundi rimarrai una settimana in Toscana dove parlano dovunque solo Italiano. Che aspettative hai per questo viaggio, per quello che riguarda il tuo miglioramento della lingua?
O.: Attualmente per me é come un testo, perché sono stata in Italia all´inizio del progetto. E oggi, la settimana prossima, voglio provare se c´é un miglioramento, se riusciró a comunicare con la gente in modo rilassato e se riusciró ad esprimere tutto.
G.: Sicuramente si. Importante é non farsi prendere dalla timidezza, dalla paura di sbagliare. Allora, io penso che con questo abbiamo dato piú o meno una buona idea dei miglioramenti che ci sono stati in questi tre mesi.La prima intervista l'abbiamo fatta dopo un mese, ricordo bene? Qundi in questi ultimi due mesi molti progressi, soprattutto sull'uso dei verbi; molto brava Olga.
Ukončení tří měsíční periody jsme oslavili s Guidem a
jeho manželkou Radkou. Guido mi po celou dobu pomáhal dobrou radou a taky
pravidelnými konverzacemipo skypu,
které pro mě byly nejdůležitějším stavebním kamenem a nejzábavnějším článkem J
Guido je Ital a žije v Praze se svou manželkou Radkou.
Věnuje se intenzivně bojovému umění Wing Chun, kterýse učí od svého mistra v Itálii. Já jsem se
během našich konverzací dozvěděla o umění wing chun tolik zajímavých informací.
V italštině samozřejmě J Guido dokázal se zápalem vyprávět dlouhé hodiny o
praktikování a filosofii Wing Chun ao
tom, co má na tomto umění tolik rád a takéo tom, co skrze Wing Chun předává svým studentům.
Guido má pravidelné hodiny i tady v Praze. Hodiny jsou
vedené v angličtině. Takže kdybyste chtěli spojit příjemné
s užitečným a učit se anglicky a přitom praktikovat wing chun, pakGuido je ten pravý J
Oslavu jsme začali malým cvičením wing chunu na
zahrádcepři zapadajícím slunci.
Našemu ‚italskému večeru‘ nechybělo nic J
Radka uvařila výborné italské celozrnné špagety
se slávkami.
Já jsem italský program trochu narušila
dezertem, který jsem nazvala cheesecake, ale pravý cheesecake to v žádném
případě nebyl J Bez cukru, bez vajíček, bez mléka J
Poslouchali jsme italskou hudbu a podívali se
na film v italštině.
Uplynulo to neuvěřitelně rychle. 1.listopadu jsem se ráno
probudila do slunečného dne a cítila jsem úlevu. Tříměsíční perioda, kterou
jsem si nastavila, skončila a tak jsem si celý den užívala bez myšlenky na to,
že dneska mě ještě čeká studium.
Zavrtala jsem se do čtení knížky v italštině, kterou jsem
začala číst před týdnem. A usmála jsem se, vždyť to je stádium, do kterého jsem
se chtěla dostat: schopnost domluvit se a číst literaturu a článkya jakékoliv jiné materiály, které mě zajímají.
Takže skončením tříměsíční lhůty moje studium nekončí, ale začíná J Bezpochyby moje úroveň není dokonalá
a vím přesně, kde mám mezery. Vnímám, že
jsem vkročila do dalšího stádia, kdy jsem začala vnímat tok jazyka a jeho
zpěvnost velmi blízce a těším se na tuto fázi hlubšího poznávání jazyka, jeho
melodie, jeho barevnosti a rozmanitosti.
Na jednu stranu jsem cítila úlevu, na druhou stranu mi bylo i
trochu smutno. Vlastně se mi ta cesta líbila. Byla intenzivní a plná zajímavých a hezkých momentů.
Dokonce mi bylo i trochu líto, že už
nebudu pociťovatten vnitřní tlak,
vnitřní motivaci, která mě poháněla a občas taky pěkně štvala svou každodenní
rutinou. Ale nakonec se mi italština za tu dobu začala hodně líbit a její
přítomnost mě v mém každodenním rytmu bavila.
Výsledek tedy pro mě je: JE
MOŽNÉ SE JAZYK NAUČIT ZA TŘI MĚSÍCE.
Znamená to domluvit se o všem, co je potřeba, vést konverzaci
plynulou bez dlouhého váhání a škobrtání. Ale já mám na jazycích ráda tu následující
fázi, která předčí schopnost komunikovat cokoliv, co člověka napadne a přidá k tomu
ještě hlubší pochopení jazyka, jeho struktury, jeho hloubky, kudrlinky a
výjimečnost.